Jedné panence by bylo smutno - panenka Bětulinka

Hezký večer,

 další příběh vlastně nevím kdy přesně začal, předchozí "maminka" mi o porcelánové panence nic neřekla, ale podle všeho u ní nějaký ten rok strávila. Příběh o kterém Vám dnes napíši začal v polovině listopadu loňského roku.
  Vím přesně, že to byla jedna deštivá sobota odpoledne a s Bětulinkou jsme se poprvé viděli před "ČÍNSKOU RESTAURACÍ" v jednom Pražském sídlišti. Její původní "maminka" mi ji předala v elegantní papírové tašce, oblečena byla v hnědých šatech a na hlavě měla klobouček.

takhle k nám Bětulinka přicestovala

Hned jak jsme s Bětulinkou přijeli domu nastala "nutnost"- šatičky včetně kloboučku vyprat , Bětulinku otřít a vyčistit, tělíčko bylo v pár místech roztrhané a tak jsem i opravovala.

A jelikož jsem při praní zjistila, že vše co na sobě Bětulinka měla má větší poměr uměliny než bavlny, bylo jasné, že se budou šít nové šatičky. Nejdřív jsem, ale ušila spodní kalhoty a pak vymyslela jaké šaty a z jaké látky. Snažím se, aby se u mě mé panenky měli co nejlépe.

Bětulinka v nových  spodních kalhotách

Bětulinka už v nových červených šatičkách

Vím, že tento příběh není takový jako ten první, ale každá panenka má hold jiný příběh.

Hezký večer Jadviga a panenky s příběhem.

P.S. příští příběh bude o Schwarzwaldské porcelánové panence